I. plavecký klub otužilců Praha pořádal přeplavbu kanálu La Manche v Praze a Plavme chytře bylo u toho. Cílem bylo odplavat 33 a více kilometrů v časovém limitu 14 hodin, a tím pokořit vzdálenost kanálu La Manche.

Podmínky byly podobné skutečnému kanálu, co se týká proudu a teploty vody:
– voda měla 16 °C
– plavala se polovina okruhu proti proudu a polovina po proudu

Pro jednoho plavce je to veliká porce a chce hodně slušnou přípravu. A tak na to jdu chytře a stavím štafetu, no, spíš duo. Určitě to chce mít za parťáka někoho rychlejšího, silnějšího a se zkušenostmi z dálkového plavání. Proto se domlouvám s Pavlínou Novákovou, dálkovou plavkyní, která se pro plavání narodila. Je silná, rychlá, nebojí se výzvy a nerada prohrává. Teď už to chce jen neutrální název ať to nevypadá jako marketing. “Dvě nuly” ideální krytí pro dva skvělé plavce.

Je pátek ráno 5:15 a svítá.  Já se probouzím v autě před klubovnou otužilců v Praze Braníku. Před šestou přichází krátký předstartovní briefing a jde se na to. Plavu hned první úsek od šesti do sedmi hodin.

1. úsek – 3 km, 50:43 min, ø 1:41 min/100 m

Bylo to studené, ale ne nijak moc. Plavalo se dobře. Hned po startu jsem vyrazil dopředu s Ondrou Smisitelem, znáte ho z článku o MČR. Plavali jsme celkem zostra, řekl bych pod 1:35 min/100 m. Asi po 500 metrech nás dojel Jakub Valníček, znáte ho z North Channel – 2 way relay CZECH IT!. A šel přes nás. Pověsil jsme se mu do nohou. Za mě se pověsil Ondra. Plavali jsme proti proudu, a tak plaveme co nejvíce u kraje, kde je proud nejslabší. Jsou tam dost mělčiny, o odřeniny není nouze. 

Plavu Jakubovi v nohách až na bójku 1500 m. Po otočení plaveme asi 500 m společně vedle sebe i s Ondrou. Začíná mi být zima, zrychluji a utrhnu se. Pod mostem, 2,5 km za námi a 0,5 km do cíle kola, mě dojíždí Jakub, který se dolů po proudu svezl v nohách za Ondrou a je proto čerstvý. 

Sto metrů před cílem jedeme všichni vedle sebe. Začíná se sprintovat. Fakt to udělali?!? Čeká nás ještě  minimálně 13,5 kilometru plavání a oni sprintují? Povolil jsem. Dojíždíme do cíle sice tělo na tělo, ale já až třetí. Plácnutí parťačce Pavlíně Novákové, která vyráží na své kolečko a já jdu regenerovat. 

3 kilometry za mnou.

1. pauza – 41 minut

Utíká celkem rychle. Jdu přes louku do klubovny. Svlékám se, suším se, převlékám se a najednou je 10 minut pryč. Rychle do auta rozmíchat Edgar, ať je energie na další kolo. Slupnu banán, hrst oříšků a dvacet minut pauzy je už za mnou. Voda měla 16 °C, vzduch má 15 °C, pořád cítím chlad a tak se jdu rychle proběhnout. Hrozně to letí, za deset minut už mám zase plavat. Rychle pro suché plavky a k vodě. Po pětatřiceti minutách “pauzy” už vidíme dvě známé bójky (plavalo se s bezpečnostní bójkou) u mostu a po jednačtyřiceti minutách proplouvají cílem. 

Když máte silného parťáka, nemáte moc prostor regenerovat. 

2. úsek – 3. až 6. km, 55:07 min, ø 1:50 min/100 m

Začali jsme s Jakubem výrazně pomaleji, tempo na pohodu, pocitově kolem 1:45 min/100 m. Když jsem lezl do vody, cítil jsem ještě na suchu vlastně příjemný chlad. Asi i proto byla voda prvních 750 metrů pocitově příjemně teplá. Plave se dobře. Různě se střídáme v hákování až k otočné bójce na 1500 metrech. Začínám cítit chlad. Komfort je ta tam. Jakub po otočce chytá slinu a já se ho udržím jen pod most – 2,5 km. Na posledních 500 metrech mi o jednu minutu uplave. To je špatně. Pavlína tak ztrácí kontakt s o málo rychlejším Vítkem z druhé dvojice. Bude muset plavat sama, což není vůbec příjemné. Protínám cíl, plácáme si, Pája mě nepochválí a letí stíhat Vítka.

6 kilometrů za mnou.

2. pauza – 42 minut

Zase je to velmi rychlá pauza. Při převlékání mi došlo, že jsem se na první dvě kola plavání nenamazal vazelínou, a tak jsem po šesti kilometrech už hezky odřený v podpaždí. Zkouším to zachránit měsíčkovou vazelínou, ale snaha je to marná.

3. úsek – 6. až 9. km, 55:37 min, ø 1:51 min/100 m

Vítek připlavává kus před Pájou. Ale Jakub se rozhodl na mě počkat. Rozplavává se u startu, po proudu, proti proudu, motýlek, znak… a říká Vítkovi, aby jeli příště s Pájou stejně. 

Plaveme si pro devátý kilometr a je na čase soustředit se na techniku. Vlastně od začátku si kontroluji hlavně tři věci:

  • polohu hlavy
  • dlouhou linii těla
  • rotaci boků pro přenos energie a účinnou propulzi

Podrobněji jsem se o tom rozepsal v článku Tři klíčové prvky.  Teď si ale při plavání musím projít i další body. Zaměřil jsem se hlavně na:

  • uvolněnou přenosovou horní končetinu
  • úhel a způsob zasunutí ruky do vody před hlavou
  • trpělivou vedoucí ruku, uchopení vody a začátek záběru
  • konec záběru s “pružinou” a plynulé navázání do uvolněného přenosu

Je třeba šetřit energii. Nedřít se a odpočívat, kdy to jen jde. Jsme v polovině. 

9 kilometrů za mnou.

3. pauza – 44 minut

Jsem odřený čím dál víc. Dneska to bude ještě bolet. Je zima. Nepomáhá ani horký čaj se zázvorem, který mi podává Jana a Zuzka. Zuzka loni přeplavala kanál La Manche sólo (více zde). Klobouk dolů, byla skvělá.  Je cca 10:55, je mi zima a čekám v plavkách s bójkou na břehu Vltavy na parťačku, abych mohl vystřídat. Nechce se mi tam. 

4. úsek – 9. až 12. km, 55:19 min, ø 1:50 min/100 m

Do vody lezu opravdu s nechutí. Teď se musím kousnout. Je mi zima, tzn. že nejenže cítím chlad, voda má 16 °C, ale zároveň je mi to nepříjemné i psychicky. Hlavu mám ponořenou v tmavé chladné Vltavě a mám plno myšlenek. Asi to znáte. Ten čertík, co našeptává, proč tam jako lezeš… nedělej to… neplav tam… zvolni… vymluv se na něco… Ale v tom přijdou dva záběry, kdy se mi tělo sklouzne vodou. Restart je tu. Počítám si. Stroke, stroke, nádech… stroke, stroke, nádech… a dostávám se do rytmu. Plavání je hlavně o rytmu. Dostávám se do psychické pohody. Ostatně jsme už pěkně za půlkou. Najíždím na klasické kolečko checklistu kontrolních bodů, soustředím se na techniku a ne na zimu a únavu. 

12 kilometrů za mnou.

4. pauza – 47 minut

Zima, odřeniny, čaj, vazelína. Známý rytmus. Jenže v tom novinka. … křeče! Jo křeče do zadní strany stehen, ty už tu při plavání byly, to jsem ani nezmiňoval, ale tohle je jiné. Přišlo to do břicha a znenadání. Nenadělám nic. Pauza se krátí, jdeme plavat. Vlastně se do Vltavy těším. Jednak jsem zvědavý, jak si s tím ve vodě poradím a hlavně na suchu už to není dobré ani v embryonální poloze (klubíčko).

5. úsek – 12. až 15. km, 57:45 min, ø 1:56 min/100 m

Tak s křečemi v břiše jsem ještě neplaval. Jde to! Pocitově zvolňuji, ale stále držím tempo s Jakubem, který plave sice pod svoje možnosti, ale po dvanácti až patnácti kilometrech si také určitě rád odpočine. Křeče zvládám, ve vodě je to lepší. Musím se s tím vypořádat a naučit plavat, to se může hodit. Zvládám to. Tempo odpovídá mému stavu, nic valného, ale udržím to pod 2 minuty na 100 metrů.  Uffff, aspoň, že tak.

15 kilometrů za mnou.

5. pauza – 54 minut

Blíží se konec, vím, že to zvládnu. To už prostě dám. Opouštíme plán naplavat více než 33 kilometrů (36+) a rozpočítáváme poslední kolo na jeden a půl kilometru pro každého. Až doplave pátý úsek Pája s Vítkem, zůstanou ve vodě a nevylezou, ale my s Jakubem poplaveme s nimi. Jen k bójce 750 metrů a zpět. Jsem rád, že nemusím plavat tři kilometry, ale jen jeden a půl. I naše rychlé polovičky, tráví na svých plaveckých úsecích čím dál více času. 

6. úsek – 15. až 16,5. km, 29:35 min, ø 1:59 min/100 m

Jakub s Vítkem během pár společných metrů odplavávají a já s Pájou plavu poslední kolečko. Chvíli to vypadá na pohodu a že v tempu dokončíme. Ale sotva točíme na bójce 750 m, zvracím. Ale nezastavujeme. Plaveme dál. Ještě párkrát si odplivnu a bude dobře. Už jsme pod mostem, pět set metrů do cíle, a tak nějak spontánně přibržďujeme. Hážeme krovky (poloha na znak) a v klidu se necháme kus popovézt proudem.  Záda střídá paní radová. Posledních tři sta metrů nahodíme fazónu a klidným kraulem míjíme cílové bójky. Je 15:10 a máme hotovo.

16,5 kilometru za mnou.

Společných 33 kilometrů máme za sebou za 9 hodin a 10 minut. Jsme tedy druhým nejrychlejším týmem z celkového počtu přibližně 50 plavců. A jen osm nás naplavalo takto velký objem kilometrů. Celkem startovaly 4 dvoučlenné týmy, 2 trojčlenné, 3 šestičlenné, 2 více jak desetičlenné týmy a jeden sólo plavec, který po 4 hodinách odstoupil, i tak borec. Akce se zúčastnili i tři přemožitelé skutečného kanálu La Manche.

Není moc příležitostí, kde se člověk může takhle důkladně otestovat a sáhnout si na dno své i řeky. A zároveň u toho nasát zkušenosti skutečných přemožitelů Kanálu. Byl to den plný zážitků se skvělou partou otužilců nejen z klubu I.PKO a zkušenost, kterou si opravdu zapamatujete.

Jakub

Jakub Běžel
jakub@plavmechytre.cz
Certifikovaný trenér Totální plavání, Kralupy

La Manche in Prague 2019